Společnosti

Co nás tak rozděluje?

Mít právo na svůj názor, být svobodný a nezávislý – to bylo a je i dnes pro většinu z nás takovou samozřejmostí, jako je dýchání.

Mnozí z nás, kteří před třiceti lety s nadšením začali žít bez totality. Bez obav vyjadřovat své názory a svobodně se začali rozhodovat, jak naloží se svojí novou budoucností, tak s ohlédnutím zpět, to bylo zbožné přání.
emoce, smutek z reality

Žili jsme dlouhá léta v socialismu a přešli jsme do kapitalismu. A tak se osobitým způsobem naše společnost začala měnit. Ale kam teď patříme? Hovoří se o tom, že žijeme v demokracii. Kolik lidí u nás asi ví, co je skutečně demokracie?

Co jsme to všechno chtěli? Mít právo na vlastní názor a přitom se nebát. Vydělat si tolik, abychom si mohli dovolit to nebo ono, pohodlnější život, cestovat svobodně bez omezení, mít možnost podnikat, lépe finančně zajisti rodinu, předvést svou kreativitu, zručnost. A k tomu samozřejmě patří i získání většího soukromého majetku. Jednoduše řečeno – žít lépe po všech stránkách.
dialog, systém komunikace

A kam jsme se to dostali? Naše společnost je rozdělená po více stránkách. Tím, jak začala honba za penězi a hromadění majetku, mít moc a tím ovlivňovat chod našich nových dějin – to vše mění charaktery lidí. Mnozí lidé snad ze závisti, nebo i jen proto, že ten druhý nesdílí stejný názor, tak dokážou být zlí, závistiví a i zákeřní.

Jsou mnozí politici a jejich strany, kteří se po „něžné revoluci“ stále drží svých korýtek. Dali a dávají příklad, jak se mají lidé chovat. Oni určili to, že když jsi bohatý, tak si můžeš dovolit cokoliv. A ti zbývající, ať žijí skromně jako dřív. Lidé jsou bohužel velmi ovlivnitelní a mnoho z nich si své názory na humanismus a demokracii přizpůsobilo k tomu tak, aby si zajistili lepší osobní život. Mnozí politici některými svými sliby a i svou prolhaností o stmelování národu – tak to vede bohužel k tomu, že naše společnost je v současnosti hodně rozdělená.

Je velmi smutné, že uznávaný trend naší současné společnosti jsou nejenom peníze, ale především moc. Někdy to obyčejným lidem přijde, že začínáme znovu žít v takové „druhé totalitě“.